Interdisciplinární konference je platformou, kde se příroda potkává s duševním zdravím. Zaměření na vztahy posouvá do popředí lidi. Zaměření na přírodu posouvá do popředí smysl, existenci: „Kdo jsem?“. Objektiv pozornosti můžeme dle potřeby uzpůsobovat. Kam zaměříte ten svůj?
Během přednášek a workshopů se zaměříme na potenciál přírody v terapeutickém procesu. Budeme se věnovat dis-komfortní zóně, divokosti a rituálům. Příroda bude představena jako zdroj a cesta k posílení vztahů. Prožitek přirozenosti bude zahrnovat zvuky, tělo a dech.
Příroda a komfortní zóna
Přirozenost vztahů?
Putování a smysl života
Příroda na pracovišti
Flow, zvuky, příroda
Hory a já
Od krajiny k mysli: Jak příroda utváří duševní pohodu – důkazy, teorie a terapeutické implikace: Mathias Hofmann
Čtyři cesty zelené spirituality jako mapa duše: Adam Borzič
Za hranice západního myšlení: Jak domorodé kultury chápou vědomí?: Radek Trnka
Rovnováha v pohybu: terapie na kole: Jana Hoffmannová
Člověk, tělo, příroda. Aneb filozofická rozprava à la Merleau Ponty: Martin Jára
XX: Roksana Táborská
Jak se stávám ekopsychoterapeutem/kou?: Adam Táborský
Tělesné básnictví pro každého: Petr Váša
Procházka vnitřní zahradou: Marie Součková & Eva Dvořáková
Pozvání do světa bezobratlích: Petr Šípek
Přednáška představí klíčové koncepty a empirická zjištění environmentální psychologie týkající se toho, jak kontakt s přírodou ovlivňuje lidskou pohodu a zdraví. Po vyjasnění základních definic pojmů „příroda“ a „zdraví“ shrne přesvědčivé poznatky z experimentálních a observačních studií zaměřených na psychologické a fyziologické dopady kontaktu s přírodou.
Představeny budou hlavní teoretické rámce, které vysvětlují mechanismy stojící za těmito účinky. V závěru se přednáška kriticky zaměří na moderující faktory, jako jsou různé formy kontaktu s přírodou či individuální rozdíly, a na současná omezení výzkumu v této oblasti. Zároveň se bude věnovat možnostem využití těchto poznatků při začleňování přístupů založených na kontaktu s přírodou do terapeutické praxe.
Čtyři cesty zelené spirituality – cesta úžasu, cesta temnoty, cesta tvořivosti a cesta proměny – mohou být nejen mapou našeho vztahu k živému světu, ale i naší vnitřní krajiny. V přednášce se vydáme od smyslového okouzlení světem přes zkušenost ztráty a sestupu k imaginaci, tvořivosti a proměně. Budeme hledat místa, kde se spiritualita, ekologie a psychické procesy přestávají jevit jako oddělené oblasti a stávají se jediným pohybem: cestou divokého spolubytí.
V poslední době se v psychologii (zejména v americké) stále silněji prosazují myšlenky takzvané "dekoloniální psychologie", která zpochybňuje představu, že západní pojetí mysli a vědomí je jediné možné a univerzálně platné. V této přednášce budou představeny kulturně zakotvené představy původních (domorodých) etnik tak, jak je zaznamenali terénní antropologové v různých koutech světa. Tyto vhledy do tradic původních přírodních národů nabídnou prostor pro zamyšlení nad tím, jak kultura ovlivňuje naše myšlení a utváření světonázoru.
Tento příspěvek vychází ze zkušenosti terapeutické práce, která se odehrává v pohybu a v krajině – na kole. Terapeutický prostor vzniká v tom, jak se vnitřní stavy odráží v technice a jak se naopak drobné kroky v úpravě techniky a jízdním projevu skrze proces reflexe a zvědomování propisují do vnitřního prostředí klienta. Jízda na kole se tak stává mostem mezi tělem, psychickým prožitkem a okolní krajinou. Učí nás jemným dovednostem: hledat rovnováhu v pohybu, vnímat pozici těla, pracovat s tlakem a vědět, kdy se odrazit, kdy se zpevnit a kdy uvolnit, kdy zabrat a kdy zpomalit. Cesta se neustále proměňuje – a my na ni reagujeme. Tyto drobné tělesné volby zároveň odrážejí, jak se pohybujeme ve vlastním životě, a pomáhají porozumět přechodům mezi různými situacemi a rolemi. Jsme na cestě ke stoupacímu trailu, kde se trénuje jízda do prudkého kopce. Klientka se rozjede, ale vzápětí zastaví se slzami v očích a seskakuje z kola: „To je přesně ta situace, které se bojím – že ztratím kontrolu a zřítím se.“ V tomto momentu jsme se zastavily a reflektovaly její prožitek. Uvědomila si napětí, které držela ve svalech i v mysli, a dovolila si ho uvolnit. Jízda se tak stala nejen fyzickou výzvou, ale i symbolem terapeutického procesu – setrvání s obtížnými emocemi, postupné nacházení opory a bezpečné nabírání síly pro další kroky. Podobně jako čteme cestu před sebou, učíme se v terapii vnímat i svou vnitřní krajinu – signály těla, emoce, napětí a okamžiky, kdy je třeba zvolnit a znovu nabrat síly. Krajina není jen pozadím, ale živým partnerem tohoto procesu, propojujícím naše tělo, psychiku a okolní svět. Rovnováha se zde nerodí z nehybnosti. Vzniká z pohybu vpřed – z neustálého vyvažování, z citlivého reagování na proměnlivý terén cesty i života a ze schopnosti nacházet spojení mezi sebou, přírodou a širšími horizonty naší zkušenosti.
Uvidíte, jestli vám takový příspěvek do programu bude ladit. V každém případě se budu těšit na setkání. “Život je jako jízda na kole. Abychom udrželi rovnováhu, musíme se neustále pohybovat dopředu.” Albert Einstein
Francouzský fenomenolog Merleau-Ponty (1908-1961) byl první, kdo do filozofie uvedl naši tělesnost. Tvrdil, že je to jakýsi „pátý živel“ a zároveň naše základní pojítko se sebou samými – a s přírodou. Jeho originální pojetí lidského těla, percepce či vztahovosti dodnes inspirují enviromentální filozofy, v prvé řadě Davida Abrama. Přednáška nabídne zamyšlení nad zdroji našeho bytí a poznání i drobné zkušenosti s tím, že i filozofie může být živá.
Preskúmanie tézy, že kto je dobrý k človeku, bude taký aj k prírode, či naopak, kto je krutý k zvieratám, bude taký aj k ľuďom. Tento súvis sa anticipuje už storočia, no až v posledných desaťročiach sa množia empirické výskumy v kontexte morálnosti postoja k prírode. Téma tiež ukazuje možnosti a limity merania dobra v človeku (v kontexte prírody).
Přijďte se překvapit.
Workshop nabídne bezpečný prostor pro mentální a tělesnou zkušenost s provázenou imaginací inspirovanou přírodou, konkrétně zahradami. Účastníci zažijí, jak na ně působí vnitřní obrazy pobytu či aktivit na zahradě, se zapojením různých smyslů. Prozkoumáme, jak dění v zahradním poli odráží procesy a stavy v naší “vnitřní zahradě” - a jak se k ní, respektive k sobě, vztahujeme. Příroda nabízí řadu metafor, které podporují náhled na zažité vzorce myšlení, prožívání a chování. Skrze metafory můžeme podpořit kontakt s vlastními potřebami a signály těla - a přispět tak k vnitřní odolnosti. Účinky imaginace můžeme využít jako podpůrný prostředek jak v práci s klienty, tak v rámci vlastní sebepéče.
Co se mění, když přírodu nevnímáme pouze jako prostředí, do něhož můžeme přesunout terapeutické setkání, ale jako živou součást terapeutického procesu? A kdy se z psychoterapeuta pracujícího venku stává ekopsychoterapeut?
Zkušenostní workshop nabídne prostor pro zkoumání ekopsychoterapeutické identity jako postupně se rozvíjejícího způsobu bytí, vnímání a vztahování se. Pozornost zaměříme nejen na metody práce v přírodě, ale především na osobní a profesní postoj terapeuta: na jeho vztah k vlastnímu tělu, konkrétnímu místu, mimolidskému světu, nejistotě i vzájemné závislosti.
Děsivý, odpudivý nebo zázračně tajemný? jaký je svět bezobratlých? Můžeme se zbavit strachu a mít radost z poznání nepoznaného? Otestujte své limity a vstupte do tajuplného světa přehlížené havěti.
